Leden 2015

Dvě cesty jedna bolest

26. ledna 2015 v 14:45
Někteří lidé jsou jako droga. Jednou je poznáte a zalíbí se vám. Pak se pomalu čím dál víc stávatě závislými. Až to dojde do bodu, kdy si musíte vybrat, buď budete nadále závislí, až vás droga nakonec sežere, nebo se rozhodnete léčit.

Čím víc na tebe chci zapomenout, tím víc tě mám před očima. I ráno už se probouzím s myšlenkou na tebe. Teď by se mi hodil anděl, nějaká pomoc. Někdo kdo by zaplnil to prázdné, zničené místo uvnitř mé hrudi.

večerní černá róba

20. ledna 2015 v 2:53
Jsou tři ráno a já zase nespím. Ležím na zádech a myslím na tebe. Před očima tvoji fotku ve večerních černých šatech. Když ji vidím rozbuší se mi srdce. Mozek začne bláznit a cítím, jako by můj žaludek naplnilo tisíc motýlů. Všichni ti motýli chtějí ven a tak mám ten zvláštní pocit.
Zakázané ovoce prý vždycky chutná lépe. Já jen vím jak chutná imaginace zakázaného ovoce. Nejdřív je to skvělé, přemýšlím, jaké by to s tebou bylo, jak by nám bylo fajn. Jak bych tě vzal do ráje. Pak ale, stejně jako u drogy, přijde těžký pád a prozření. Dochází mi, že některé věci existují pouze v mé hlavě. Moje fantasie si je vytvořila a hraje nějakou zvrácenou hru na zbytek mého těla.
Nenávidím tě a přitom tě tak zbožňuji. Jsi těžký zákon, který nikdy neporuším. Jsi jako sen. Když jdu za tebou cítím se v té největší extázi. Jsi jako moje droga. Jenže pak tě večer opouštím a potichu tě nenávidím. Čím víc tě mám. Tím méňe mám sebe. Nakonec jeden z nás stejně skončí s kudlou v břiše.

Červenoočko

19. ledna 2015 v 16:45
Na horských pustinách,
Kam jenom vítr vane,
Kam orel nedolétne,
Tam kde se nebe země dotýká.
Potkal jsem starého poustevníka.

Řekl mi: podala si ruce duše s tělem,
Nic nepřišlo a neodchází v světě celém,
Svět stojí s nehybností hory
A vítr ohýbá kleč do pokory.

Dole je hádanka, nahoře rozluštění
A mezi nimi propast zuby cení.
Večer čtu z pastuší tobolky květu
A ráno z křivky jestřábího letu
Dějiny země a všech světů.

Když zmizel nechtělo vrátit se mi,
Žít v lánech obilí, připoután k jejich zemi,
Nařvaným tlamám vyprávět o ptácích,
-snad proto žiju s hlavou v oblacích.