Křečku

23. května 2015 v 15:26
Tam, kde obloha líbá vodu. Tam,kde les nikdy nekončí. Tam, kde je po nocích zima.
Seděl jsem vedle tebe na loďce. Sledoval jak tvoje zlaté vlasy plují ve větru.
Mohl bych sedět a psát o tvojí kráse, ale nikdo by mi nerozuměl. Nejde popsat, co jsem viděl.
Nejde ani naznačit co jsem cítil. To mrazení v zádech, teplo na hrudi, chvění. Jako bych viděl rozkvétat růži.
Neobyčejnou růži. Chtěl bych ji utrhnout. Vzít si ji domů, dát jí všechno co mám a denně ji pozorovat.
Jenže taková růže by mi uvadla. Nemůžu svět připravit o její krásu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama